Kam v Praze pro koloběžku?

Na otázky naší redakce nám odpovídal Ladislav Bláha, zkušený prodejce koloběžek a skládacích kol:


Jak jste se dostal ke koloběžkám, jaká byla ta první?
Existuje rodinná fotka jak stojím na dřevěné koloběžce s nafukovacím
kruhem s hlavou psa na sobě a cloumám klikou na vrátkách u babičky.
Legenda a druhá strany fotky říká: „Babiko otevzít já jedu do Kozla
vykoupat“ To mi byly dva, rok 1975.

A další?
Druhá koloběžka ještě nedávno (před deseti-patnácti lety 🙂 ) někde
ležela na chalupě. Byla zase dětská, kovová s plnými pryžovými tenkými
koly a v kontextu toho, co dělám teď , je vtipný, že už tenkrát to byla
SKLÁDACÍ KOLOBĚŽKA 🙂 Na té jsme jezdili s bratry po sídlišti a na
chalupě po dvoře. Byla modrá a měla červený koženkový sedátko. )
Následovala dlouhá pauza.

Bláha ve svém obchodě  bláha a děti

První podobající se opravdovým dospělým koloběžkám jsem někde ulovil v
bazaru v létě roku 1991, když jsem v posledním ročníku gymnázia měl o
prázdninách jezdit na brigádu z Berouna do Karlštejna. Pracoval jsem tam
jako pomocný dělník na vysoké peci ve fabrice s honosným názvem Výzkumný
ústav hutnictví železa. Abych mohl podvádět a jezdit to vlakem a ne na
kole, koupil jsem si ruskou dětskou koloběžku na 12ti palcových
nafukovacích kolech. Asi třetí den mi zůstaly řídítka v ruce v Berouně
při sjezdu z kopce. Rozběhl jsem to z kostek do blízkého trávníku a
díval se jak koloběžka ještě chvíli jela a pak lehla u legendárního
transparentu na kasárnách, na kterém jsem marně piloval logiku každé
ráno cestou do školy. Bylo tam „Mír ubráníme!“. Koloběžku jsem sebral a
ve fabrice hledal někoho, kdo mi ji zavaří. Seznámil jsem se díky ní
skoro se všemi v podniku a dostal přezdívku „Student Koloběžka“.
Přivařit ulomená řídítka se povedlo a jezdil jsem na ní asi dva roky.
Po prázdninách hlavně po Praze, kam jsem odešel bydlet k dědovi a
studovat Mat-Fyz. Bydlel jsem na Klárově a jezdil do Karlína, Tróji a na
Karlov na koloběžce. Skákal jsem na ní obrubníky nahoru i dolu, uměl
jsem tři schody dolů a jeden nahoru bez ubrání rychlosti. Koloběžce to
moc nesvědčilo a prohýbala se a bylo třeba ji jednou za čtrnáct dní o
obrubník zase ohnout zpět. Měla jen zadní brzdu – plech, co dřel o zadní
pneumatiku. Sloužila taky jako test inteligence tramvajáků, ti, co
propadli, mě takzvaně „vylučovali z přepravy“. Jezdil jsem a jezdil a
jezdil a… jezdit jsem přestal, když se zhoršil dědův zdravotní stav a
mě začaly doprovázet takové ty tři kastrůlky v sobě, ve kterých jsem mu
nosil obědy z menzy. S tím se na koloběžce jezdit fakt nedá – tedy ne po
pražské dlažbě tak, aby výsledek byl stále ještě chutný. Koloběžku jsem
prodal. Na burze Rádia 1. DJ zvaný Strýček  Míša měl pořad, kam jste
zavolali a řekli svou nabídku. Moje koloběžka šla do rukou tlusté
pankové holky za 200 kč. Bylo mi koloběžky trochu líto.

bláha žábovky  bláha computer závodní

To je všechno prehistorie, co skutečné velké koloběžky?
Následovala opět dlouhá pauza, během níž jsem přestal studovat, odchodil
si rok vojny, živil se jako programátor a sw analytik a začaly mě bavit
kola, lehokola a skládací kola.
V roce 2009 přišla na mého amerického zaměstnavatele „kríze“, mě
propustili z místa IT analytika v bance a já založil obchod Velorama.cz.
Prodával jsem skládací kola a na výstavách okukoval koloběžky Břéti
Michálka a upíjel jeho slivovici. Břéťa vždycky koloběžky dělal skvělý a
ošklivý (pardon – osobitý a originální) a pak se něco stalo a on je
začal dělat skvělý a hezký (přešel na kulatý ohýbaný rámy). No, ale
obchod ve Famfulíkové byl malý a sotva se tam vešly skládací kola, takže
jsem se držel kol a koloběžky jen z povzdálí sledoval.
Do obchodu začal chodit Martin Žaba, tu pro duši 20 palců, tu pro
blatníky 20 palců a ukazoval a půjčoval na svezení svoje Ketamky. A na
jaře 2014 mi vnutil (no já se moc nebránil) závodní koloběžku a
zaplacené startovné na Pardubickém půlmaratonu (měla se účastnit celá
jeho rodina, ale slečna jeho syna Mildy odjela na služebku a nemohla).
Závod jsem absolvoval  a byl chycen. Parta kolem závodů, stroj a pohyb
na něm atd. atd.
Během jara a léta jsem nakoupil koloběžky po různých bazarech celé
rodině (tři Miba a jedno Káčko), objednal závodní Coconku (poladěná
Ketamka) od Martina pro sebe a když jsem se stěhoval na jaře 2015 na
Letnou do většího obchodu, tak už s kolekcí koloběžek Mibo, Kickbike a
Kostka.
A to dělám nyní. Prodávám už nejen skládací kola ale i koloběžky (i
neskládací 🙂 ).

Bláha11  bláha12

Jak funguje Váš obchod?
Jsme nejen obchod ale i půjčovna. Zastávám zásadu „Svez se na tom sám a
udělej si vlastní představu“. Za suchého počasí se u nás je možné krátce
svézt na čemkoliv, co v obchodě máme. Půjčuji koloběžky na svezení, aby
měl zákazník na výběr a mohl se dobře rozhodnout. A vybrané kusy (ty
nejprodávanější) je možnost za poplatek si půjčit i na doma a odjet si
na tom cestu do práce nebo oblíbený výletní okruh.
Klasické půjčovny nefungují tak, jak by bylo dobré pro někoho, koho
zaujaly koloběžky, ale neví co by si chtěl pořídit. Kdo se chce
zorientovat v nabídce a rozhodne si koloběžku nejdřív půjčit. V běžné
půjčovně orientované jako pouhá půjčovna  jsou třebas jen dva modely
jedné značky a to k výběru nestačí. Proto vše půjčujeme a držíme co
nejširší výběr toho, co považujeme za dobré.

Věnujete se i jiným sportům?
Jasně, ovšem nějak mám zálibu v divných věcech, je to taková moje
celoživotní úchylka. Lyžuji, ale jezdím telemarkem, jezdil jsem na
divokou vodu ale místo obvyklého kajaku to bylo na singl-kanoi, oblíbil
jsem si  lehokola, skládací kola…. Koloběžka je asi to nejvíce normální,
co ze sportu dělám.

bláha na závodech  bláha hromadná s ultimou

Jaké jsou vaše zážitky s koloběžkou, podnikáte nějaké výlety, trénujete
na závody?
Nejlepší je pěkný výlet. Ale je fakt, že mě chytly závody Rollo Ligy. Je
to geniální záležitost a skvělá zábava, v partě lidí okolo koloběhu
panují vřelé vztahy takže si nejen hrábnete na dno, ale strávíte víkend s
fajn lidmi. Můžete jet stejný závod s mistrem světa a on na vás nedělá
ramena a bydlí ve stejném kempu a potkáte ho u stejného ohně či stolu.
Je to zatím malý sport nezkažený dosud penězi a je to znát. Ovšem dlužno
přiznat, že nejsem žádný rekordman a ve své kategorii (Masters) jsem
zatím beznadějně poslední 🙂 a soupeřím na trati spíš s veterány. Baví
mě to ale moc. Nejhezčí letošní závod byla Kvilda Memoriál Jirky Dupala,
který organizoval David Seeman a jeho paní. Co se tréninku týká, nejsem
ten typ na systematický trénink, nebaví mě bezcílné jízdy dokola, prostě
jezdím do práce na kole či koloběžce, co nejčastěji to jde. Mám na to
ideální trasu Klecany Letná tedy příjemná pražská cyklostezka okolo ZOO.

A nezávodní zkušenosti?
Mám rád dlouhé pěkné výlety, jízdy od někud, někam. Baví mě víc než
kolečko za domem. Moje nejdelší letos ujetá trať byla ze Špindlerovky do
Prahy, krásných 241 kilometrů v partě s Tomášem Possumem. Krásná trať
vedoucí z většiny po cyklostezkách podél Labe. Ustavil jsem si osobní
rekord a mile mě překvapilo, že druhý den po této vyjížďce jsem šel tzv.
„levou napřed“ ze schodů, ale třetí den jsem byl fit a necítil nic jako
bychom nikam nejeli. Je vidět, že koloběžka je zdravý pohyb.
Nejnebezpečnějším úsekem byla paradoxně cesta z Hostivaře autem domů.
Únava dosedla a bylo těžké udržet se v pruhu na dálnici. Příště zalehnu
na místě cíle, ať to bude kde chce.

bláha a děti vyjíždka
Jak vidíte ze svého pohledu budoucnost koloběhu?
Určitě ještě přibude výrobců. Lidé se mne často ptají, „Ty koloběžky
mají teď nějaký BOOM ne?“ Tohle vnímají všichni a určitě si to přijdou
zkusit i nějací „velcí kluci“ z cyklobyznysu. Ano, koloběžky se dostaly
z garážových prodejů mezi normální lidi. Výrobců je hodně a všichni se
těší jak to dál poroste a jaký nás čeká obrovský rozvoj. Nesdílím tenhle
názor očekávající zázrak. Myslím si, že skokové růsty prodejů jsou už za
námi a bude to postupovat dál normálně zvolna.

Co je na koloběžkách jiné, proč si myslíte, že by nás měly zajímat?
Koloběžka je těžší jako sportovní disciplína než cyklistika, ale je
zdravější. Život v současné době hodně trávíme za počítači a s televizí.
Koloběžka je to správné fitness a kompenzace pro lidské tělo. Na kole je
tělo mezi řídítky a sedlem fixní a páteř se jen setřásá. Koloběžka
protáhne celé tělo, do každého odrazy jdete i zády a to se v dnešní
usezené době počítá. Je to užitečnější i než běh. Koloběžka šetří klouby
a používá všechny svaly těla nejen nohy ale i ruce a záda. Pro rekreační
příležitostné cyklisty má koloběžka speciální kouzlo. Moje žena má na
koloběžce ráda fakt, že nemá sedlo a tudíž si neotlačí pozadí jako na kole.
Využití koloběžek vidím jak v této fitness variantě, tak jako dopravní
prostředek. Přesune vás do práce příjemněji a ještě prospějete tělu.

Více o Ladislavu Bláhovi a jeho obchodě či aktivitách se dozvíte na
stránkách:

www.velorama.cz

A na závěr jeden klasický kvíz od Ladislava Bláhy s názvem:

Poznej deset rozdílů:

Kvíz 1 kvíz 2

One thought on “Kam v Praze pro koloběžku?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *