Když se jede na pořádný výlet-Soutěžní článek

Jako správný vodák bych řekl,“Hodili mi lano kamarádi cyklisti, že chtějí jet o víkendu po cyklostezce A2 z Prahy do Drážďan“. Tedy dva z nich, že to chtějí jet místo na kole 
na koloběžce. Ať prý jedu taky, aby jich bylo víc. Zvedl jsem konec toho 
lana a hodil ho Honzovi, abych se s nimi nebál. Plán zněl jasně. V pátek 
z Troje do Mělníka (54km), kde je prý nocleh v sudu. V sobotu z Mělníka 
do Dolního Žlebu (110km), kde se spí v nějakém penzionu. A v neděli ze 
Žlebu do Drážďan (65km), odkud nám ve dvě jede vlak zpět. Takže jsem 
doma vyměnil všechny nasbírané kladné body za volný víkend, namontoval 
na Sporta přední nosič, brašny a světlo a začal jsem se těšit.

  A jsme v N--mecku Dopravn--k v Dr------anech

V pátek odpoledne jsme se sešli v pět hodin v Praze- Tróji. Dva Honzové, Lenka a já. 3x 

Morxes Vendeta Sport a jedna Kostka Tour Fun. Po příjezdu na sraz se 
dozvídám, že cyklisti už jsou asi hodinu pryč. Domlouváme se, že si 
můžeme dovolit jim dát menší náskok, dáváme pivo a v půl šesté vyrážíme. 
Do Klecan jedeme podle vody, potom kopcem nahoru a zpět k vodě se 
dostáváme u přívozu Na Dole. Projíždíme Kralupy n.Vltavou a stavujeme se na večeři 
na slalomovém kanále ve Veltrusech. U baru se dozvíme, že cyklisté 
odjeli cca před čtvrt hodinou. Během večeře přijíždí od vlaku Jitka a 
raduje se, že do Mělníka nepojede sama. Zapínáme světla, blikačky a 
kolem půl jedenácté nacházíme cyklisty v hospodě v Mělníku. Následuje 
pár piv, přesun do kempu a zalehnutí do sudu. V mém sudu nás spalo cca 
tři sta jedenáct. Deset komárů, tři sta mravenců a já. Akorát o nájem se 
ráno nechtěli moc dělit.

  Dr------ansk-- starom--k. Mlhav-- r--no v Doln--m --lebu

Ráno kolem osmé vyrážíme dál po stezce. V 
ranním chladnu cesta příjemně ubíhala, akorát s Lenčinou Kostkou Fun to 
začalo být trochu fun. Štelujeme rozhozené brzdy, nadáváme na blátivé 
komponenty a zjišťujeme, že jí začíná házet přední kolo. Přes malebné 
Polabí pomalu vjíždíme do ještě hezčího Středohoří. Probíhá oběd, letmý 
kontakt se skupinou cyklistů a pod Střekovem svačina. V Ústí nad Labem 
necháváme Lenku s Honzou napospas cyklistům, nakupujeme snídani a 
dorážíme s Honzou 2 na ubikaci do Dolního Žlebu. Probíhá večeře, večírek 
a družba s místními horolezci, následkem čehož přicházím o postel a 
plížím se ve tři ráno spát na proklatě krátkej gauč. Ráno se mi z 
vyhřátého gauče nechce, posíláme Lenku s Honzou 1 napřed s cyklisty, 
fasujeme za to dvě jejich účastnice s koly a spíme o hodinu déle. Plán na 
snídani na vidličku nám hatí hanebná obsluha v místní hospodě. Takže 
tatranka, banán a dupeme přes Státní hranici a dále na Pirnu, Bad něco 
a Drážďany. Komu se líbí pískovcové stěny na naší straně, měl by se 
určitě podívat i za čáru. Mají je tam němečtí sousedé ještě o fous 
lepší. Zato pivo nic moc.

  Na--e stroje, Mor--e, Kostka, Mor--e, Mor--e P--te--n-- no--n-- etapa Tak jsme chytli Pu--melouna zav--eme ho do sudu.

Ve strašným vedru dorážíme na Drážďanské 
hlavní nádraží. Vlak nám neujel a po třech přestupech vystupujeme na 
Podbabě a jedeme zakončit výlet do Holešovic na Street Food Festival. 
Celkem jsme najeli 230km při průměrné rychlosti 15,8km/hod. Tomu kdo by 
se chtěl po A2 vydat, ji můžu vřele doporučit. Až na pár krátkých 
šotolinových úseků je stezka kvalitní, vede krásnou krajinou a rozhodně 
stojí za projetí se po ní. Tak vyrazte, podzim je také nádherný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *