Krajina snů-Mora, město dlouhých tratí

Další díl pokračování putování po zemích severských věnuji pouze jednomu městu a tím je Mora. Každé město má nějaké svoje specifikum a toto město by se dalo nazvat „Městem dlouhých tratí“. Ale nechci předbíhat. Já jsem do tohoto města dorazil po deštivé celodenní etapě úplně bez sil. Zima a déšť si vybrali svou daň.

  Mám toto město rád a jsem zde potřetí na svých toulkách Švédskem.  Nikdy jsem však nezkusil velký kemp ležící skoro ve středu města, a tak jsem se tam, notně promočený, vydal. Kemp má sice vše, co si jen budete přát, zábavu, restaurace, krásné sociální zázemí, avšak je hodně velký. Na cestách vedoucích kempem jsou značky jako na silnicích a na to, kde je recepce jsem se musel ptát kolemjdoucích turistů. Ano, jazyková výbava se hodí! Dojel jsem tedy na recepci a její velikost a anonymita mě vyděsila natolik, že jsem zmobilizoval zbytek posledních sil a vydal se usušit do kempu za městem, který leží u jezera „Siljan“. Vzdálen je však 5 kilometrů.

   Ale nezklamal mě. Jako vždy, ačkoliv travnaté plochy jsou plné vody, personál je velice milý a ochotný, kuchyňka a sociální zařízení paráda. Zde tedy rozbíjím svůj stan a zůstávám zde 2 noci, abych zhojil ránu na noze a zregeneroval tělo. A nyní něco málo o závodech zde pořádaných:

Vasův běh (švédsky Vasaloppet) je závod v běhu na lyžích. Většina z nás zná asi tuto jeho nejpopulárnější formu. Běží se na památku útěku švédského šlechtice, budoucího krále Gustava Vasy před dánským králem Kristianem II v roce 1520. Trať je dlouhá 90 kilometrů a koná se každou první neděli v březnu. V srpnu se zde zase koná Ultra-Vasan, na 90 a 45 kilometrovou trať se staví ultra-běžci z celého světa. Na své si zde přijdou i cyklisté na obdobných tratích mají svůj závod.

  Město Mora mělo pro mne ještě jedno prvenství a to, že jsem zde v rámci regenerace nalezl a navštívil obchod s alkoholem. Pro našince nepředstavitelné, ale pouze v těchto obchodech si zakoupíte něco na žízeň. V marketech dostanete jen nízkoalkoholické pivo a dost. Zašel jsem tam v 10 hodin dopoledne v běžný pracovní den. Tolik lidí venku na ulici nebylo jako tady. Prodavačka se neustále usmívala, asi z výparů z poškozených obalů a lidé kupovali jako divý. Opravdu. Jo, to je ta prohibice. A tak notně osvěžen, po dvou dnech zde, otáčím se zraněnou nohou směr Oslo. Ale o tom až příště.