Když se jede na pořádný výlet-Soutěžní článek
Jako správný vodák bych řekl,“Hodili mi lano kamarádi cyklisti, že chtějí jet o víkendu po cyklostezce A2 z Prahy do Drážďan“. Tedy dva z nich, že to chtějí jet místo na kole
na koloběžce. Ať prý jedu taky, aby jich bylo víc. Zvedl jsem konec toho
lana a hodil ho Honzovi, abych se s nimi nebál. Plán zněl jasně. V pátek
z Troje do Mělníka (54km), kde je prý nocleh v sudu. V sobotu z Mělníka
do Dolního Žlebu (110km), kde se spí v nějakém penzionu. A v neděli ze
Žlebu do Drážďan (65km), odkud nám ve dvě jede vlak zpět. Takže jsem
doma vyměnil všechny nasbírané kladné body za volný víkend, namontoval
na Sporta přední nosič, brašny a světlo a začal jsem se těšit.
V pátek odpoledne jsme se sešli v pět hodin v Praze- Tróji. Dva Honzové, Lenka a já. 3x
Morxes Vendeta Sport a jedna Kostka Tour Fun. Po příjezdu na sraz se
dozvídám, že cyklisti už jsou asi hodinu pryč. Domlouváme se, že si
můžeme dovolit jim dát menší náskok, dáváme pivo a v půl šesté vyrážíme.
Do Klecan jedeme podle vody, potom kopcem nahoru a zpět k vodě se
dostáváme u přívozu Na Dole. Projíždíme Kralupy n.Vltavou a stavujeme se na večeři
na slalomovém kanále ve Veltrusech. U baru se dozvíme, že cyklisté
odjeli cca před čtvrt hodinou. Během večeře přijíždí od vlaku Jitka a
raduje se, že do Mělníka nepojede sama. Zapínáme světla, blikačky a
kolem půl jedenácté nacházíme cyklisty v hospodě v Mělníku. Následuje
pár piv, přesun do kempu a zalehnutí do sudu. V mém sudu nás spalo cca
tři sta jedenáct. Deset komárů, tři sta mravenců a já. Akorát o nájem se
ráno nechtěli moc dělit.
Ráno kolem osmé vyrážíme dál po stezce. V
ranním chladnu cesta příjemně ubíhala, akorát s Lenčinou Kostkou Fun to
začalo být trochu fun. Štelujeme rozhozené brzdy, nadáváme na blátivé
komponenty a zjišťujeme, že jí začíná házet přední kolo. Přes malebné
Polabí pomalu vjíždíme do ještě hezčího Středohoří. Probíhá oběd, letmý
kontakt se skupinou cyklistů a pod Střekovem svačina. V Ústí nad Labem
necháváme Lenku s Honzou napospas cyklistům, nakupujeme snídani a
dorážíme s Honzou 2 na ubikaci do Dolního Žlebu. Probíhá večeře, večírek
a družba s místními horolezci, následkem čehož přicházím o postel a
plížím se ve tři ráno spát na proklatě krátkej gauč. Ráno se mi z
vyhřátého gauče nechce, posíláme Lenku s Honzou 1 napřed s cyklisty,
fasujeme za to dvě jejich účastnice s koly a spíme o hodinu déle. Plán na
snídani na vidličku nám hatí hanebná obsluha v místní hospodě. Takže
tatranka, banán a dupeme přes Státní hranici a dále na Pirnu, Bad něco
a Drážďany. Komu se líbí pískovcové stěny na naší straně, měl by se
určitě podívat i za čáru. Mají je tam němečtí sousedé ještě o fous
lepší. Zato pivo nic moc.
Ve strašným vedru dorážíme na Drážďanské
hlavní nádraží. Vlak nám neujel a po třech přestupech vystupujeme na
Podbabě a jedeme zakončit výlet do Holešovic na Street Food Festival.
Celkem jsme najeli 230km při průměrné rychlosti 15,8km/hod. Tomu kdo by
se chtěl po A2 vydat, ji můžu vřele doporučit. Až na pár krátkých
šotolinových úseků je stezka kvalitní, vede krásnou krajinou a rozhodně
stojí za projetí se po ní. Tak vyrazte, podzim je také nádherný.