Na Olešnou a zpět-Soutěžní článek
Když jsem včera usínala, ani ve snu by mě nenapadlo, že dnes bude tak krásně. Neváhala jsem ani chviličku, posnídala jsem, nabalila jsem si svačinu a vyrazila do sklepa pro mého kovového oře.
Sotva jsem se párkrát odrazila a už jsem cítila ten nenahraditelný chladivý pocit jemného vánku na tvářích.
Ani jsem se nenadála a už jsem byl na mostě vedoucím přes Ostravici. Přivítalo mě malebné zurčení vody šimrající jeden kámen za druhým. Za mostem proti proudu řeky, tedy doprava a už jsem uháněla po krásně upravené stezce. Netrvalo to ani deset minut a už potkávám prvního kolegu na koloběžce. Úsměv, pozdravení – tohle nezajistí žádný jiný sport.
Kilometry ubíhají, míjím další most, pak malebné občerstvení, ale na zastavení není čas. Nestihla jsem se ani nadát a už mě praští přes nos ostrá vůně medvědího česneku, který roste kolem cyklostezky. Rázem se přede mnou objevuje první stoupání, asi 20 metrů dlouhá vlnka, která se dá vyjet bez mrknutí oka. Naštěstí nejede žádný vlak, a tak můžu bezpečně přejet koleje a užít si sjezd prvního kopečku dolů k nádraží Paskov.
Nezbývá než překonat most na opačný břeh a vydat se po dlouhých lesních rovinkách do Frýdku – Místku. Nejprve mě vítají zahrádky a rodinné domky. Když se však nořím hloub do útrob tohoto města, vidím větší a honosnější stavby, kterým vévodí nové obchodní centrum. Cyklostezky jsou mnohem zaplněnější než je tomu mezi městy, a proto se proplétám mezi chodci a co nejrychleji vyjíždím z nejfrekventovanější části města směrem na přehradu Olešná. Ještě štěstí, že je koloběžka do takového provozu jako dělaná.
Trh, trh, trh do mírného kopečka a už stojím na hrázi. Slunce se krásně odráží od pohupující se hladiny a hází prasátka na zeď vnitřního bazénu.
Konečně čas na občerstvení. Sedám na jednu z mnoha laviček, vytahuju svačinu a hladově se zakusuji do pečlivě nachystané bagety. Chvilku počkám, až mi vytráví a vypravuji se na okružní cestu kolem této obrovské třpytivé louže. Kromě již zmiňovaných bruslařů potkávám i nespočet kolegů, kteří stejně jako já s úsměvem na tváři stabilně trhají nohou a užívají si okolní krásy.
Po jednom okruhu zvažuji další, nicméně musím myslet na zpáteční cestu domů. Poslední pohled na nesmírnou krásu Palkovických Hůrek a vyrážím zpět. Celou cestu si promítám krásná místa, která jsem dnes navštívila a těším se, až je znovu navštívím.
S pozdravem
Kristýna Chytilová