Na koloběžkách do Vídně

Ve dnech 1.7.-3.7.2016 se vydala skupina nadšených koloběžců na trať zajímavého přejezdu Praha-Vídeň-Bratislava. Myšlenka se zrodila v hlavě Jana Hlada, tým byl doplněn o Tomáše Possuma, Ladislava Bláhu, Jana Hamrštíka a Zdeňka Valentu. A jak to všechno dopadlo?

Sraz byl stanoven na 15 hodinu u kostela na Praze-Hájích, leč jak to bývá, odstartovalo se až okolo 16 hodiny. Zastoupeny jezdci byly tyto značky koloběžek: 2x Morxes Sport, 1x Morxes Expedition, 1x Mibo GT a 1x Yedoo-Trexx z nové edice koloběžek známé české značky. Nadšení účastníků z chystané trati bylo nezměrné.

České silnice a silničky nás provázejí mnoho kilometrů, jenže již zpočátku první menší komplikace. Láďa Bláha podcenil obutí svého stroje Mibo-GT, kde měl na předním kole navlečen plášť Rubena, který přefoukl a boule byla na světě. Pátek odpoledne, obchody skoro zavřené, ale jel dál.

V Benešově nás opouštěl první koloběžec, Honza Hlad. Usoudil, že se na trať necítí a jako správný borec přiznal, že pojede raději nazpět vlakem. Šlechetně zapůjčil své přední kolo Láďovi a ten mohl pokračovat na svém stroji dále, bez ztráty kytičky.

Kilometr za kilometrem se naše skupina posouvala dále vysněnému cíli, jelo se nonstop celou noc a vzdálenost jako by neubývala. Střídavě nás všechny postihla menší či větší krize, ale nikdo neustoupil ze svého předsevzetí. Hvězdná obloha nad hlavou a večerní příjemný chládek byl osvěžením pro naše unavená těla.

Jedeme krajem jihu Čech a Láďa Bláha vzpomíná na svá vysokoškolská studia při průjezdu rekreačním centrem Karlovy univerzity. Ještě netuší, co za nehodu ho postihne, až zanedlouho překročíme hranice. A stalo se. Už jsme na území rakouském a sjíždíme z prudkého kopce, já s Honzou Hamrštíkem jedeme v předu a v kopci nahoru čekáme na slunci na naše dva kamarády. Když přijedou, zjišťujeme, že Láďa cestou z kopce zavadil za přední brzdu a šup a byl na zemi. V počátku se nezdá být pádem otřesen a statečně pokračuje s námi dále.

Ale! Jak slunce pálí a kilometry přibývají, Láďa pociťuje více a více své zranění. Zvažujeme alternativy a ve výsledku Láďa míří na vlak do Čech, kde až v nemocnici zjistí, jak vážný ten pád zanechal následky.

My jedeme dál. Honíme se s bouřkou, tady chvíli sedím na vypečeném asfaltu a nemohu dál. Krize. Jenže musím. Jsme tři a do cíle chceme dojet všichni. Déšť nás stejně dostihl a osvěžil. Přichází noc a s ní rozhodování, kde budeme spát? Tomáš by osvěžen chladnějším nočním vzduchem jel stále a stále dál, směr Vídeň, ale před půlnocí se objeví zastávka autobusu v malé rakouské vesničce a využijeme ji k noclehu. V tu chvíli jedeme v kuse nějakých 30 hodin a najeto máme 300 km. Spíme tedy v zastávce a ráno nás vandráky z Čech probouzí usměvavá paní, která zde startuje nějaký cyklo-závod veteránů.

Balíme a jedeme dál smět Tulln an der Donau a Vídeň. Nyní již okolo řeky Dunaje naše cesta ubíhá jen po cyklostezce a i spánek je na nás znát. Zkrátka osvěžil. Tady již víme, že do Bratislavy nedojedeme, nechybí síla, ale nutný čas. Čeká nás cesta domů a v pondělí naše práce. Smutně se tedy loučíme s myšlenkou ochutnat podunajskou stezku až do Blavy.

Jízda hlavním městem Austrie je také zážitkem pro nás všechny, ptáme se dobrých lidí na hlavní nádraží, každý se nám snaží nějakou radou pomoci, ale spíše nám motají hlavy. Nakonec najdeme nádraží i odjezdy vlaků na Prahu. Je konec víkendu a tak se není čemu divit, že do některých vlaků nám nevezmou koloběžky a odjíždíme až o dva vlaky později, leč spokojeni, že dnes budeme doma. V jídelním voze na mé doporučení slavíme dobrým jídlem a spoustou českého piva tuto nádhernou a vydařenou cestu.