Lidé od koloběžek 4
V tomto rozhovoru pro náš magazín nám na otázky odpovídala Šárka Pavličová, nadšená koloběžkářka, propagátorka koloběhu v českých mediích, spisovatelka a žena tvůrčího zaměření.
Jak dlouhou dobu se věnujete koloběhu? Případně jiné sportovní aktivitě?.
Sportuji od malička. Atletika, volejbal, veslování…, vyzkoušela jsem toho hodně. V dospělosti jsem zůstala věrná turistice a volejbalu, k tomu jsem přidala in-line brusle a jízdu na kole. Koloběžka vstoupila do mého života asi před rokem a půl. Jediné, co mě mrzí, že jsme se nepotkaly dřív.
Máte nějakou oblíbenou značku nebo typ koloběžky?
Rok a něco jsem jezdila na Kostce Hill, teď už třetí měsíc proháním Kostku Twenty. Ale chystám se postupně vyzkoušet i jiné značky, ať mám srovnání. A pak se uvidí…
Jak si představujete budoucnost koloběhu celkově a jak ve vlastním životě?
Myslím, že koloběžkářů ještě hodně přibude. Jestli ale bude koloběh stejně oblíbeným sportem jako třeba jízda na kole nebo běh, to si netroufám odhadovat. Ale určitě nás bude víc než dnes, boom podle mě teprve přijde. A v mém životě? Doufám, že nám to spolu (s koloběžkou) ještě dlouho vydrží. Prohánět se na koloběžce jako 70letá babička, to je skvělá představa. 🙂
Změnila koloběžka nějak váš život?
Jak se to vezme. Úplně asi ne, pohyb k životu potřebuji, takže bych sportovala i bez ní, ale probudila ve mně takové nadšení a takovou radost, že bych nejraději jezdila denně a možná klidně od rána do večera. A také je to pro mě velmi inspirativní aktivita, pohyb prý probouzí a podněcuje kreativitu, a to mohu potvrdit. S každou jízdou kromě radosti z pohybu pokaždé získám velkou dávku energie a většinou i hromadu nápadů. Ostatně i můj blog vznikl jen díky ní.
Máte oblíbené trasy na výlety s koloběžkou? Můžete dát našim čtenářům nějaký tip?
Odpověď na tuto otázku rozdělím na nejraději a nejčastěji. Nejraději totiž jezdím po cestách v okolí Kladské nedaleko Mariánských Lázní, ale moc ráda objevuji i nové trasy, ať jsou kdekoli. Například letos jsem zkusila cestu z Neustadtu v Německu po bývalé železniční trati směrem do Eslarnu – a stálo to za to. Dávám přednost ježdění mimo silnici, ráda jezdím po lesích, po turistických zpevněných i nezpevněných cestách, klidně z kopečka do kopečka, cestou necestou…
A nejčastěji se na koloběžce proháním po modřanské cyklostezce, od Bráníka až do Vraného a zpátky. Tuhle trasu mám totiž v dosahu, 3 km od domova, takže jezdím i několikrát týdně většinou brzy ráno…
Co si myslíte o lidech, kteří na koloběžkách jezdí nebo je vyrábějí?
Lidé kolem koloběžek jsou prima… a setkání s nimi je vždycky fajn. A výrobci? To jsou hodně šikovní chlapící, ještě že se do toho dali. 🙂 Co bychom, my koloběžkáři, jinak bez nich dělali?
Jsou podle vás nějaké možnosti jak zvýšit bezpečnost koloběžců, ale i jiných sportovců?(myšleno jako účastníků silničního provozu)
Já sama se pokud možno vyhýbám silnici a doporučuju maximálně dbát na vlastní bezpečnost (přilba, světla..atd.). A když už na silnici musím, pak je důležitá opatrnost. Určitým řešením je asi více cyklostezek a více samostatných oddělených pruhů. Ale když tak přemýšlím, tak něco určitě můžeme ovlivnit sami a hned: stačí více ohleduplnosti a méně hlouposti. Někdy mám pocit, že by bylo nejlepší, kdyby terapii zaměřenou na tyhle dvě věci někteří lidé absolvovali hned při vjezdu jak na silnici, tak na cyklostezku…
Jsou nějaké pozitivní přínosy vytváření malých koloběžeckých komunit u nás a v zahraničí?
To bezpochyby. A je to nejspíš jako u jiných sportů nebo zájmů. Všichni se rádi setkáváme s těmi, kteří mají stejného koníčka. Máme podobné prožitky, sdílíme zkušenosti, radíme si a doporučujeme. Máme si co říct, i když se neznáme. A dokonce je úplně jedno odkud jsme. Může nás to jen a jen obohatit, přinášet radost, nové poznatky a určitě i nové přátele.
Více se o
Šárce Pavličové dozvíte na jejím koloběžeckém webu: