Výlet-Soutěžní článek

Výlet

To bylo jednou z rána,
když budík zazvonil,
to byla pod pas rána
já jsem se převalil.

Bylo ještě brzy,
avšak co dělat se dá,
na hory se nechodí,
když slunce zapadá.

Vyskočil jsem z kanape,
a zkontroloval počasí
ani trochu nekrape,
využít se to musí.

Drahá polovička taky,
vylezla už z peřin,
“tam jsou nějaké mraky,
neodložíme to na podzim?”

Nechce se jí do hor,
nejtěžší je se přinutit,
překonávám její vzdor,
stačilo se přitulit.

Už jen rychlá snídaně,
posilnit se na výkony,
a pak rychle hrrr na ně,
na ty beskydské vrcholy.

Dnes máme v plánu jeden,
asi ten nejznámější,
určitě ten nejvyšší,
kde výhledy jsou nejkrásnější.

Včera byl super den,
avšak jistě nevyrovná se dnešku,
dnes to bude jako sen,
na výlet bereme koloběžku.

Otevírám vrata garáže,
tam stojí černá kráska,
svůj lesk hned ukáže,
na výlet v klidu čeká.

Do auta ji nakládám,
už přichází i má milá,
vrata rychle otvírám,
kola ihned prášila.

Za chvíli jsme u Šance,
začátku dnešní cesty
na štěstí nevidíme žádné kance,
sem tam však slyšíme šelesty.

A už pěšky do kopečka,
na tu dnešní túru,
žádný metr nepočká
stoupáme rychle vzhůru.

Koloběžku tlačím,
ale co čert ale nechtěl,
“já si sednout musím”
od milé jsem rázem uslyšel.

Pár kilometrů v nohách,
vypadá, že stačilo ji dnes,
určitě zase v popruhách,
půjdu jako pes.

Za chvíli se potvrzuje,
je to jak jsem myslel,
popruhy z batohu vytahuje,
nechat doma jsem je měl,

Je to vlastně sedák,
používaný k lezení,
bohužel je to tak,
na výběr už není.

A tak si jej navlékám,
lano ke koloběžce obratně vážu,
ještě chvíli čekám,
než svačinu dohryžu.

První kroky jdou jen z tuha,
zbavuji se svetru,
dnešní túra bude dlouhá,
k cíli osm kilometrů.

Cesta se dál klikatí,
má milá se veze,
začínám se potiti,
milá už z koloběžky nesleze.

A jak si tak pokračujeme,
potkáváme turisty
zdá se že je udivujeme,
Že jsme divní, jsou si jisti.

Já si to však užívám,
těším se též velice,
až se shora podívám
na podhorské vesnice.

Cesta rychle krátí se,
rázem vidíme kousek vršku,
že jsme u cíle zdá se,
nečekali jsme však tak rychlou spršku.

Zatáčíme doprava,
cesta najednou klesá,
to je mi zrada,
k milé rychle nasedám.

Nejedeme dlouze,
alespoň jsem spočinul,
a už zase chůze,
rozcestník jsem minul.

Další turisti se blíží,
slyším v dálce smích,
přivýdělek mi nabízí,
ze můžu táhnout i pár z nich.

Má květinka se však bráni,
že mě prý nikomu nedá,
společně zasmějeme se všichni,
takovou atmosféru má jen jediná hora.

Vypadá to na cílovou rovinku,
teď už ale opravdu,
má milá opouští koloběžku,
prý aby si neuřízla ostudu.

Nádherným výhledem se kocháme,
moment taky posedíme,
za chvíli už ale vstáváme,
na cestu dolů se těšíme.

Dopředu má láska,
já přitisknu se zezadu
tímto naplní se naše kolobka,
ještě že nemáme nadváhu.

Nohou maličko trhám,
a už stačí jen brzdit,
na cestu pozor dávám,
nechci se přece někde vyklopit.

Rychlost nabíráme každou sekundou,
vánek vlasy rozpustile čeří,
za zády s Lysou Horou,
pusu mám plnou kadeří.

Už aby se milá ostříhala,
takhle vypadá každý sjezd,
ona divoce rozcuchaná
a já jak kdybych neměl co “jest”.

Krátká zastávka na culík,
spraví všechny neduhy,
to už jsme ujeli kilometrů tolik?
jde to jeden za druhým.

Krásně je nám spolu,
na horách  a s koloběžkou,
ani se nám nechce dolů,
máme z toho hlavu těžkou.

Co čert nechtěl,
dojíždíme k parkovišti,
krásný pocit odezněl,
zážitky na vzpomínky se tříští.

Tak loučíme se s vycházkou,
snad zopakujeme brzy takový den,
s mou milovanou kráskou,
a koloběžkou jen.