Rozhovor s mistrem Rakouska v koloběhu

V rámci naší nové serie reportáží ze zákulisí koloběžeckého sportu vám přinášíme první ze serie rozhovorů se sportovci. A protože nedávno proběhlo mistrovství Rakouska na okruhu Salzburgring, je to příběh jejich mistra pana Davida Paska:

Davide, měl jsi jako dítě koloběžku, nebo jakým jiným sportovní aktivitám jsi se věnoval?

Měl jsem koloběžku jako dítě-hrozně jsem si ji přál. Hlavní bylo, že měla sedátko. Jednou jsem se na ní pořádně vysekal. Jako žák jsem v Klagenfurtu provozoval šerm, nejdříve kordem a pak fleretem. Skončil jsem, když mi to nešlo propojit se studiem.

Kdy jsi poprvé začal jezdit na koloběžce dospělácké jak ji známe dneska a co tě k tomuto sportu přivedlo?

Sledoval jsem kluky v televizi jak jedou slavnou trať „Tour de France“ na koloběžkách a pak jsem náhodou potkal člověka ve stejném dresu u nás ve Vídni. Byl to Guido Pfeiffermann, který mě pozval na společnou vyjížďku a pak mi také prodal moji první koloběžku.

Máš nějakou oblíbenou značku koloběžek?

Závodím na koloběžce značky Kickbike a po městě jezdím na krásné koloběžce Sixteen v designu mého architektonického ateliéru. Koloběžky se ale nyní hodně vyvíjí a já rád vyzkouším nové značky.

Každý sportovec má nějaký svůj tréninkový program. Trénuješ podle nějakého nebo jedeš tzv. jen tak na pocit?

Já nemám přesný tréninkový plán, snažím se jezdit jednoduše co nejvíce. Na začátku sezóny jsem měl pár lekcí s trenérem Kung-fu, který mi pomohl nastavit cviky pro všeobecné posílení těla.

Jaké je tvé oblíbené místo na vyjížďky nebo trénink?

Rád objevuji nové trasy a snažím se jezdit kde a kdy mohu. Převážně trénuji ve Vídeňském lese, kam mám možnost rozjet se přímo z domova. Krásná krajina, dobrá silnice a málo provozu potěší vždy.

Co ti koloběh přinesl pro tvůj osobní a profesní život?

Koloběh mi přinesl spousty fantastických přátelství, radost z pohybu a dost vylepšenou kondici oproti letům minulým. Jezdím na koloběžce i na pracovní schůzky a mohu říci, že je to rychlejší než metrem a nebo autem. A také je to dobrý relax od práce na počítači.

Jak prožívá závodník konkrétní den závodu? Máš trému, jsi nervózní? Nebo jsi už tak na výši, že se k tomu stavíš jako profesionál a toto si nepřipouštíš?

Jezdím jako amatér, k profesionálům mám daleko. Vždy jsem nervózní před startem, jestli je vše připraveno tak jak si představuji nebo zda jsem na něco nezapomněl. Ale jakmile se odstartuje tak to ze mě padá, snažím se limitovat časovou ztrátu na soupeře a soustředím se hlavně na svůj výkon. Často se mi honí hlavou myšlenka „Proč se tak trápím“, pak ale přidám a soustředím se na finiš.

Jak vidíš budoucnost  koloběžeckého sportu v Rakousku, ale i jinde v Evropě?

Snad se koloběh bude vyvíjet nadále pozitivně a koloběžka se stane běžnou možností si zasportovat nebo překonat vzdálenosti. Zatím je to na jedincích, kteří se snaží koloběžku propagovat a mají takové to „misionářské“ poslání. Ve Vídni organizujeme třeba koloběžecké srazy a mícháme se do různých sportovních akcí s cílem zviditelnit koloběžku a koloběh jako sport. Jedna z nich je populární „Friday night Skating“. Rakušané koloběžku pro dospělé převážně neznají a nevědí o co přicházejí.

Co je na koloběhu tak krásného, že k němu přichází stále více lidí?

Já miluji dynamický způsob pohybu na koloběžce, ten se dá podle mého srovnat jen s jízdou na běžeckých lyžích. Jízda na koloběžce podporuje dobrou náladu a já se rád scházím s lidmi, kteří ten pocit znají.

Děkuji vám za rozhovor a přeji hodně nových přátelství a sportovních úspěchů