Koloběžka a já – Soutěžní článek
Vyrostla jsem v době socialismu, moc hraček jsme neměli, kolo a koloběžka byly výjimkou, a když je někdo měl, půjčoval nám ji; no, třeba za žvýkačku a po dlouhém přemlouvání. Mé první setkání s opravdovou jízdou na koloběžce bylo, už je to opravdu hodně dávno, před zhruba 34 lety, jako malá asi 12 -letá holka jsem jela na tábor. A protože jsem byla odmala sportovně založená, tehdy jsme mohli ve SVAZARMU střílet, běhat a závodit i jako děti, jela jsem v létě na sportovní tábor do Letohradu. Byl to tábor právě pro děti, které závodily ve střelbě ze vzduchovky, v běhu a v zimě biatlonu. Protože to byl tábor výběrový, jel z každého oddílu jen určitý počet dětí, ze závodů jsme se všichni znali, prostě paráda, léto podle mých představ.
Tábor probíhal první dny standartně – trénink, zábava, trénink a tak pořád dokola. Až 4. den došlo ke změně. Přijel náklaďák plný koloběžek. To bylo radosti. Každý dostal koloběžku a druhý den byl výlet. Ovšemže na koloběžkách. Byli jsme přece sportovci… No, ale výlet byl v podhůří – samý kopec, 16 km tam, 16 km zpátky. Pro toho, kdo nebyl na koloběžku zvyklý, (dětská koloběžka taky nějak zvlášť dobře nejela), kopce – no, co vám budu povídat, sáhli jsme si tehdy na dno svých sil. Střídali jsme nohy, chvílemi už jen šli vedle koloběžky s pocitem, že jestli se ještě jednou odrazíme, upadne nám noha. Druhý den jsme měli namožené svaly. Ale všechny – tehdy jsem poznala, kolik svalů se při jízdě na koloběžce opravdu dá využít. Měla jsem pocit, že všechny, které na těle mám. Ale protože děti se rychle oklepou, a sportovat jsme byli zvyklí, bylo nám brzo fajn.
Myslela jsem, že na koloběžku už nikdy nevlezu, ale omyl. Dostala se mi do ruky koloběžka pro dospělé. Půjčil mi ji známý. Byla jsem tehdy po vážné nemoci, moc sportů nepřipadalo v úvahu, kolo kvůli páteři taky ne, a když jsem tu koloběžku viděla, řekla jsem si, že to zkusím. Přeci jen nemládnu, hýbat se chci a tohle se jevilo jako ideální nápad. A taky že byl. Lidi, jak mě bylo krásně. Jasně, že jsem nejela trasu hned dlouhou. Jela jsem v klidu, kochala se okolím, koloběžka jezdila úžasně a já byla ztracena. Tohle je ten sport pro mě. A tak si šetřím na novou koloběžku a ukecávám známého, aby mi tu svou ještě chvíli nechal půjčenou. Stal se ze mě koloběžkař srdcař! Neženu se za velkými výkony, ale užívám si každou jízdu. A je mi krásně. Zkuste to lidi. je to prostě paráda :-).