Příběhy z minulosti a budoucnosti koloběžkové Kanady-Soutěžní článek
Příběhy z minulosti a budoucnosti koloběžkové Kanady
Před pár roky jsem říkal, že pojedu do Kanady, tehdy to bylo zamyšleno na jeden rok, ale věděl jsem, že si musím vzít sebou koloběžku. Moje speciální skládací K5 byla jasnou volbou. Jsou na světě jen dva kousky a oba byly vyrobeny za účelem lehké dopravy na Aljašku a po té Havaji.
Zabrali mi 7 kg v krosně, ale teďka mužů konstatovat, že se to určitě vyplatilo. Když jsem si tak jezdil po Edmontonu nebo po národním parku v Banff, všem se koloběžka hrozně líbila a byli z ní nadšeni a velice častá otázka nezněla, jestli měním nohy, ty padaly, až po sleze, ale první byly: Co to je? Jak se na tom jezdi? Jak se to jmenuje? Jestli ses někdy cítil na koloběžce jako exot, tak to jsi ještě nejezdil v Kanadě J
Přijel jsem do Kanady (Edmontonu) někdy na podzim, tak jsem možná měsíc ještě koloběžku používal na nekluzkém povrchu, poté už nasněžilo, tam jsem si jel projet i po sněhu a mohu jen doporučit sliky jsou perfektivní na led a dni, jen mi chyběla pořádná obuv, která neklouže při odrazu.
Hrozně mě chybí (moje banda) BO KOLOBKA!!!, Proč? Když poznáš, tak musíš poznat tyhle super lidi, viz foto, kdy mě nesmírně mile překvapili podzravem z Ostravy až do Kanady skrz facebook po 7 měsících.
… a závody mi chyběly také. Vygoglil jsem, že se v Kanadě, možná i v cele severní Americe jede, jen jediný závod za rok a to jenom sprint na 400m a ještě v Torontu, což je na druhé strany Kanady, než jsem bydlel já. Bylo mi ihned jasné, že kdyby chtěl na tomto závodě být úspěšný, moje K5 není zrovna dobra volba na sprint. Tak už jsem přemýšlel, jak dostat nějakou velkou zavodni koloběžku do Kanady. Nebylo to jednoduché sehnat nějakou, protože jsem měl něco objednáno, ale byla fronta jak na banány za komančů a já neměl tolik času. Musel jsem vzít to, co bylo skladem, i když to nebylo přesně, co jsem chtěl. Nechal jsem si to poslat do Kanady, jak jsem to tak natěšeně hlídal, jsem kontroloval na online sledovači, jak už se blíží přes velkou louži až do Kanady. Po pár dnech v Edmontonu se změnil status na sledovači zásilek nedoručena a přes moji všechnu snahu zvrátit odeslaní koloběžky zpátky do Evropy nic nepomohlo, bohužel jak jsem pak zjistil, poslal jsem špatné směrovací číslo, kdy poslední číslo měla byt 5 ale byla to 6. Koloběžka cestovala zpátky lodi přes 3 měsíce a ještě jsem musel samozřejmě platit tu to cestu zpátky do Čech.
Bylo to pro mě velká raná, protože jsem se už viděl na nové koloběžce v Torontu, ale nakonec jsem měl s tím jen další výdaje. Ale život jde dál a už nebyl čas posílat jinou koloběžku z Evropy, musel jsem si vystačit K5 nebo vymyslet něco dalšího. Psal jsem jsi s pořadatelem závodu Rogerem a ten byl tak laskav a přislíbil mi zapůjčeni Kickbiku, což bylo v mé situaci nejlepší možné řešeni a ještě jsem se nemusel starat o přepravu koloběžky přes celou Kanadu.
Když jse řešil jak se dopravit do Toronta, tak byla varianta letět, která je nejrychlejší a nejpohodlnější, ale také nejdražší, další autobus, což je pravý opak a pak třetí, zlata střední cesta, která ve dvou byla i lacinější než letenka. Udělali jsme krásný výlet našim fokusem v kombíku, vzali jsme skoro 3 týdny volna v praci a při tě příležitosti jsme projeli Kanadu až do Nového Skotka. Všechno potřebné jsme měli v autě a to mluvím i o spaní. Při cestě do Toronta jsme se zastavovali na zajímavých místech, přímo v něm jsme byli jeden den. Na závod jsme přijeli trochu později, protože se v centru běžel nějaký běžecky závod a dost ulic bylo zatarasených a ty další byly zacpané. Samotný závod byl na krásnem stadionu v centru města s výhledem na největší věz na světe NC Tower. Byl to velice profesionálně zorganizované a odehrával se v přátelské atmosféře. Závodníku na České nebo Evropské poměry bylo málo, ale slovy klasika: nemusí pršet, jen když kape… Závod jsem ve své kategorii vyhrál, ale celkově jsem bohužel nezvítězil, výmluv by se našlo dost, ale nebyl jsem prostě dost rychlý.
Tento rok jsem si zaletěl domu na dovolenou a přitom jsem se stavil u Kostku vyzvednout Racer 3 Pro, aby se mnou letěla zpátky do Kanady. Důvod snad nemusím ani vysvětlovat, prostě jsem měl nějaké nevyřízené účty v Torontu a nic jsem nechtěl nechat náhodě. Jedna speciální fotka s polární záři, kterou jen tak lehce někde nevyfotíte, jelikož jsem docela na severu a byla silná, tak jsem tohle vyfotil za naši garáží.
Na závod jsem tentokrát letěl letadlem, tak jsem si zaplatil drahou letenku a ještě jsem připlácel za koloběžku, ale byl jsem v Torontu už od čtvrtku a měl jsem 4 dny, aby trochu projel tohle nádherné velkoměsto. Mají tady nádherné cyklostezky kolem velkého jezera, kolem velkých parku a řek, velmi příjemné jezdění.
Po třech dnech objevovaní krás Toronta, byl konečně v neděli jediný závod v roce. Kanadský šampionát se přesunul na jiný stadion, ale jak u předchozího ročníku, organizace byla zase perfektní díky Rogegovi a jeho kamarádům, také byla novinka v podobě štafety. Přijeli i závodníci z USA a z dalších kanadských provincii. Ale nikdo mě nezastavil v mém cíli posunout kanadský rekord na 400m, viz. cílová fotografie je toho důkazem J
Nemám ambice zvítězit v této soutěži o koloběžku, mám jich už dost a poštovné drahé a může být nespolehlivé J Doufám, že tento článeček o tom, jak to chodí v třetím koloběžkovém světe vás doufám zaujal, kdybyste chtěli vědět víc, tak se muže podívat na následující odkazy:
https://www.instagram.com/footbike_4_everyone/
https://www.facebook.com/groups/1536099200011285/
https://www.youtube.com/channel/UCjwXRkQ43aYdR9D_S9ZdOYg
Předešlé odkazy, ale hlavně ten další bude používán k seznamovaní o přípravě a samotném velkém přejezdu Kanady (8000km), který se uskuteční v letě 2016. První článeček na blogu je na světě a ty další budou brzy následovat.
https://footbike4everyonecom.wordpress.com/2015/11/23/my-name-is-josef-and-i-love-footbiking/
Tak někdy na koloběžce a možná i v Kanadě 😉