Sluníčkový “půlmaraton” Praha 2016

Letošní Pražský půlmaraton se nesl sice v duchu mrazivého rána, avšak s příslibem pěkného slunečného dne. V metru byli vidět nabalení běžci, ale stejně tak i odvážlivci v šortkách. No myslím, že neprohloupil nikdo, protože všichni byli součástí dnešního běhu Prahou a to je to co je dnes spojovalo. 11,5 tisíce závodníků v doprovodu svých rodin a blízkých nebo i přátel. Půlmaraton se stal i událostí pro spousty turistů hlavně v době před jeho zahájením kdy byla již většina cest uzavřená pro běžnou dopravu a pak i poté co i poslední běžci dorazili do cíle. Docela zajímavé bylo i cestování v Pražském metru kde v určitých časech bylo narváno jako v předvánočním období i takovou sílu má půl maraton.

Po startovním výstřelu se ulicemi rozběhli jak kapky deště nohy všech běžců, kteří hýřili barvami jako by chtěli říct, že jaro je tu a ulice vyprázdněné od dopravy zase nabyli ruchu ale v duchu vítané změny v podobě fandících fanoušků, anebo jen lidí, kteří se přišli alespoň dobít touto jedinečnou atmosférou dnešního dne.

Počasí skutečně hrálo do noty téměř snad všem běžcům. Podmínky byli víc jak optimální a možná i proto se podařilo hodně osobních překonání a rekordů. Na trati bylo o závodníky dobře postaráno a stejně tak i v cíli.

Co víc dodat…?

Děkujeme ti Praho za další půl maraton a těšíme se na ten následující, který se skládá ze dvou „půlek“.

Vyjádřeno pohledem redakce: Jana Šmídová

A opět jsou tady první jarní sluneční paprsky v Praze a stojím na startu pražského půlmaratonu. Prahu mám rád, pořadatelsky se zde velice daří díky společnosti RUN CZECH a vždy dokáží zajistit pro běžce neopakovatelnou atmosféru.

Rána před startem u nás běžců bývají někdy hektická, popadneme připravenou výbavu, lehce posnídáme a šup směr start. Cestou nezbytná motivace, to co máme natrénováno nám nikdo nevezme, ale na trati nás vede naše hlava. Výstupem do prostoru startu a cíle to začíná. Spousty lidí a jejich doprovodů, protlačit se k šatnám, dát si věci do úschovy a hurá na startovní koridor.

Zde to vážení začíná, alespoň pro mne. Ruku v ruce, běžec vedle běžce, stojíme na startu a čekáme, až zazní výstřel. Tady již veškerá nervozita opadá, není zde místo pro nějaké sváry, jsme tady všichni a usmíváme se. Neopakovatelné v tomto počtu lidí a doporučuji zažít.

Výstřel, slavnostní hudba dodávající atmosféru a pocit jaké si „ vyjimečnosti“, dav se krok za krokem sune vpřed a již se běží. Zde ještě vnímáme naplno vše okolo nás, ladíme styl, motivujeme tělo. Obklopuje nás krása jarní Prahy a špalíry lidí, kteří přišli fandit. A už to jede, krok za krokem, běžíme kupředu.

Rozvrhneme si síly, někteří se pokusí najít si vodiče, jiní spoléhají na svá měření. Užíváme si běh a vše okolo nás. Velká podpora a motivace ze stran fandů, ale i lidí přihlížejících. Pokud neběžíme sami, ale máme někoho u sebe, plánujeme trasu, hecujeme se vzájemně, a jak to bylo u mne letos, můžeme si i povídat o akcích minulých a budoucích.

S přibývajícími kilometry, podle zvoleného tempa, může přicházet i únava, ale tady okolo nás je spousta vjemů, které nám pomohou zapomenout. Poslední občerstvení, poslední kilometry. Někdo zpomalí, někdo přidá, ale běží všichni. „V tvářích bolest, v duši mír“. Poslední metry a před námi cílová rovinka s neúprosnou časomírou. Proběhnutí cílem je stavem úlevy a radosti. Máme to za sebou a stálo to za to. Myslím si, že nikdo z nás v této fázi nemyslí na dřinu, ale na to, jak si to zopakovat zase. A díky sérii běžeckých závodů RUN CZECH máme šanci na další pokus se zlepšit.

Vyjádřeno pohledem běžce: Zdeněk Valenta