Dobrodruh s láskou ke koloběžkám
V dalším pokračování povídání o koloběžkách od našich zahraničních kamarádů jsem vyzpovídal Frédérika Benoist, francouzského koloběžce a dobrodruha. Vzhledem k tomu, že moje francouzština je na bodu nula a jeho angličtina je stejně špatná jako ta moje, poprosím čtenáře o shovívavost při čtení. Ale na druhou stranu, zkuste zažít to co on! Bylo by škoda se nepodělit o některé zážitky z jeho cest.
Jak jsi se dostal ke koloběžce a koloběhu?
To bylo v roce 2008: Chystal jsem se na dovolenou na kole, ale vyvrtnul jsem si koleno a bylo potřeba se tomu nějak přizpůsobit. Jenom pár dní poté, co jsem znovu vstal a ještě k tomu se zavázaným kolenem jsem podnikl cestu z Paříže do severoitalské Ventimiglie. Dělal jsem si zastávky každých 100 – 135 km. Jel jsem na koloběžce Footbike Track Celá cesta zabrala kolem 1000 km.
Můžeš našim čtenářům přiblížit i další cesty, které jsi podnikl?
Později jsem si koupil koloběžku Blauwerk Sidewalker Cruiser. Na té jsem podnikl několik kratších výletů po Francii a ještě jeden po Maroku letos v únoru (z Marrákéše do Warzarátu). Tam jsem měl úžasný zážitek: Výšlap na zasněžený průsmyk Tizi n’Tichka trvající až do noci.
Rovněž jsem jel v únoru 2010 v Maroku na upravené koloběžce Kickbike 2×700, pokaždé z Marrákéše.
Už dlouho jsem slýchával o legendárním závodě Paříž-Brest-Paříž.
Původně jsem uvažoval, že se kvalifikuji jako cyklista, jenže od té doby, co jsem se stal zapáleným koloběžcem, vrtalo mi hlavou, že bych se snad mohl kvalifikovat jako koloběžec. Tudíž jsem toho roku nechal vyrobit karbonový rám od firmy ZOCKRA (Výrobce lehokol, jenž letos ukončil výrobu). Ujel jsem zde skoro 200km.
Zkrátka, je to dobré místo, kde se člověk může projet, ale nemusí podávat extrémní výkon. Momentální rekordní výkon ve Francii je ujetých 417km během 24 hodin. Obávám se však, že bude překonán, poněvadž na stupnici těch nejlepších se nalézá poměrně nízko.
V roce 2011 bylo mým cílem se kvalifikovat na soutěž Paříž-Brest-Paříž, což sestává z absolvování tratí 200, 300, 400 a 600 km s průměrnou rychlostí 15km/hod.
Postupně jsem zvládl 200, 300, 400 a (po několika neúspěších) 600 km: Nejdříve jsem to vzdal po 450 kilometrech a podruhé po 560 kilometrech (měl jsem 20 minut zpoždění). No zkrátka jsem se nekvalifikoval!
V době mezi červnem 2010 a červnem 2011 jsem toho na koloběžce ujel nejvíce, okolo 17 000 km.
V roce 2013 jsem se, se svým kamarádem Bernardem Deniaudem vydal na výlet po Austrálii z města Darwinu do Adelaide. Zastávky jsme dělaly každých 75 km. Měli jsme pochopitelně výraznou spotřebu vody – mezi 8 a 12 litry. Zejména právě proto bývala na některých zastávkách moje koloběžka TRACZER (vlastní výroba) již slušně těžká (až kolem 72 kg).
Na tomto výletu jsme ujeli celkem 3200 km.
Loni jsem se pokusil projet napříč Spojenými Státy, z Miami do San Francisca. Cestou mě však srazilo auto (Vyvázl jsem se zraněním a část mé koloběžky byla zničená).
Ujel jsem kolem 2 000 km.
Po Spojených Státech jsem jel na koloběžce Zockra s karbonovým „top boxem“ a k tomu jsem měl ještě malý batůžek (i s bagáží mi veškeré jídlo a voda nevážila přes 25 kg ). Můj nejkratší úsek trasy měřil 64 km (to bylo 7 bouřek a ještě do toho jsem píchnul) a nejdelší měřil 175 km.
Letos na jaře jsem se vydal na koloběžce Traczer Arrow (s přídavným návěsem) na pětidenní výlet po Itálii: To jsem ujel 460 km z Neapole do Orvieta.
A dále letos v létě, stále na téže koloběžce (Traczer Arrow), jsem podnikl cestu ze španělského Alicante do francouzského Nyons. S sebou jsem měl pouze bagáž s nákladem o 18 kg (bez vody a jídla). Celkem jsem ujel 1500 km.
A co tvůj normální běžný den? Jezdíš na koloběžce?
Na koloběžce jezdím každý den do práce a zpět, což činí asi 39 km denně. Má cesta vede napříč Paříží z východu na západ a zpět, a často si na ni beru koloběžku Mibo 2×12 (palců), což je celkově vzato asi ta nejzábavnější koloběžka. Během těchto cest (především na cestě zpět) se často potýkám se zodpovídáním dotazů týkajících se mé koloběžky a snažím se ji propagovat. Často těm lidem navrhuji, aby se zkusili na ní i projet, ale je jich jen málo, kteří to opravdu vyzkouší.
Jak vidíš budoucnost koloběhu?
Koloběžky určitě nebudou populárnější, dokud u nich nebude domyšleno více „vychytávek“ (myslím například na velikost kol od 12 palců do 20 palců) a nebudou více zaměřené na mládež. Například s měnitelnými prkny s různými, všelijak ornamentovanými vzory (jako mají například skateboardy), nebo třeba se stupátky všelijakých tvarů. Chybí zde i různé další doplňky jako barevná kola a dráty atd. Chtělo by to více tuningu.
A proč vlastně tolik obdivuješ koloběžky?
V zásadě mám velice rád onu jednoduchost, byť to není žádné objektivní tvrzení. Nicméně jsem vysazený vůči několika přednostem: Jednoduchost zacházení (koloběžka je méně poruchová a nepotřebuje tak často servis). Koloběžky budí velkou zvědavost a pomáhají prolamovat bariéry mezi lidmi, kteří se mezi sebou díky tomu dají do řeči.
Když takto na koloběžce cestuji, již párkrát jsem zažil velmi bohaté a podnětné výměny názorů. Každý den, kdy jezdím do práce a zpět, tak ke mně přicházejí lidé. Myslím si, že kdybych byl chodil pěšky nebo jezdil na kole, vůbec by se, se mnou do řeči nedali.
Děkuji Frédérikovi za rozhovor a držím palce do dalších cest.