Jizerská 50 na koloběžkách

V sobotu 6.6.2015 se konal již druhý ročník populárního lyžařského závodu Jizerská 50, tentokrát však bez běžek a v pěkném letním počasí. Na trať se vydalo více než 80 koloběžců z Čech. Přiblížit atmosféru tohoto setkání se vám pokusí ve své autorské prvotině náš kamarád, koloběžec -Tomáš Possum.

Jizerskou 50, tu opravdovou běžkařskou jsem nikdy nejel. Bude to tím, 
že se jezdí klasikou a v době mé běžkařské “slávy” jsem jezdil „skate“. 
Takže když jsem zjistil, že se letos jede druhý ročník jarní Jizerské 
Kolobky v režii www. kolobezime.cz, nezaváhal jsem. Původně jsem myslel, že 
se jedná o závod. Nakonec to naštěstí byla společenská vyjíďka. Při 
vedrech, jaké byly v sobotu v Jizerských horách, to bylo možná lépe. Do hor 
jsem odjel už v pátek, takže v sobotu v devět ráno už jsem se vítal s 
lehce nevyspalými kamarády na parkovišti v Bedřichově. Po registraci a 
vybavení startovními čísly se cca 80 účastníků na startu rozdělilo do 
tří skupin. Rychlá 50tka, turistická 50tka a “dětská” 30tka.

Rychlá 
padesátka vyrazila a od těch dob už je nikdy nikdo neviděl. Turisté a 
“děti” společně zdolali výjezd na Knejpu, kde se po občerstvení skupiny 
opět rozdělily. Já jsem pokračoval po stopách Jizerské 50. Vedro na mne začalo 
dotírat, místy perfektní asfaltový povrch se střídal s typickou 
jizerskou „panelkou“ a místy se šotolinovou cestou. Musím pochválit svoje 
věrné “morče” které i přes malou světlou výšku nášlapu 45mm bez drhnutí 
projíždělo krajinou. Tradiční “terénní” etapu na Vlašském hřbetu jsme se 
dostali až na Promenádní cestu a pod Bukovec na Jizerku. Tam následoval 
pozdní oběd v místních hospůdkách. Vytrávilo nám v pěkném sjezdu do osady 
Jizerka a ještě lépe při výjezdu zpět na Promenádní cestu. Další 
významný moment výletu bylo stoupání ze Smědavy na Knejpu. Myslím, že z 
naší skupiny tlačili úplně všichni. Před koncem stoupání nám zachránilo 
život namočení se v potoce Bílá Smědá. Přes téměř vypitou a vyžranou 
Knejpu jsme se vrhli do poslední etapy. Čihadla, Tetřeví boudy, Ptačí 
kupy, Hřebínek, doufám, že jsem to nepopletl. Dál už si pamatuju jen 
jakýsi sebevražedný sjezd po lesní cestě přerušované odvodňovacími 
stružkami. A posledních pár kilometrů do Bedřichova. Celá akce se mi moc 
líbila, panovala přátelská atmosféra a až na dva pády na asfalt nedošlo 
k žádným komplikacím. Velký dík patří organizátorům za perfektní 
zvládnutí celé akce, objednávku počasí, půjčovnu koloběžek a doprovázení 
“závodníků” po trase. Jizerskou Kolobku si píšu do příštích let na 
seznam “povinných” akcí a doufám, že se sejdeme na startu.