Krajina snů-Hurá za Zdendou!

V pořadí třetí cesta na sever, do nádherných míst ve Švédsku a Norsku. Vždy se sem rád vracím a poznávám další malebné krajiny.

 DSCN5659 DSCN5719

Vystartoval jsem 30.června a jako způsob dopravy na sever jsem zvolil osvědčený nákladní automobil spřáteleného dopravce firmy KS Transport Roudnice n. L. a kamaráda řidiče Michala. První naší zastávkou byl přístav Rostock na severu Německa. Odtud nočním trajektem na šestihodinovou plavbu do švédského přístavu Trelleborg.

  hurá4 DSCN5522

  Cestu jsem načal v malém městečku na jihu Švédska v Bastadu. Kousek odsud je moře, a tak zastávku číslo 1. jsem udělal ve městě Grevie. Myslel jsem, že zde na pláži přenocuji, ale zmýlil jsem se. Ačkoliv je možné v zemích severských tábořit na jednom místě obvykle den a v blízkosti domů se doporučuje slušně požádat majitele o svolení, tady to vyhláškou místního „kommun“ bylo zakázané. Zkrátka, co vše lze udělat pro turisty movité. A tak jsem v podvečer, chtě nechtě, pokračoval dále. Až do městečka Laholm a stan stavím u řeky Lagan. Kouzelné místo. První noc si vyloženě užívám, všude je klid, jen řeka povídá do noci svůj příběh.

hurá5  hurá6

  Další dny putuji cestou necestou, většinou po silnici č.26 směr k jezeru Vaner, přes města Halmstad, Torup, Gislaved, Skovde až do malého pobřežního městečka Sjotorp. Cestou obdivuji krásy jihu země, jezera, farmy, řeky a spousty dalších krás. Přitom mě míjejí ve svých plechových krasavcích obyčejní lidé zde žijící, ale hlavně turisté. Ti zde jezdí hodně v obytných vozech a nebo táhnou mega přívěsy. Ano, ano, caravaning je zde velice populární, nejenom  pro turisty od nás z jihu Evropy, ale hlavně mezi místními penzisty. Své roky oddechu si zpestřují cestováním.

  hurá8 DSCN5627

  Dostávám se v první části svého putování do malého městečka na břehu již zmíněného obřího jezera Vaner, do Sjotorpu. Záměrně vybírám malé město, ale přístav naplněný plavidly různých velikostí, stáří a druhu pohonu mě, jako kluka z malé země bez  moře vždy udiví. Nasávám atmosféru dění v letních měsících a představuji si jak zde asi musí být v zimě. Tady jsem se seznámil s přátelským chlapíkem jménem Sanjay, který si to sem i s rodinou přivandroval až z Indie. Provozuje zde odchod s potravinami a dalšími potřebnostmi,včetně půjčovny kol, říká se tomu zde „ Verkstad“. Vypráví mi, jak byl mile přijat domorodým obyvatelstvem a jak hezky se mu tady žije. Ale pozor, on i jeho rodina se museli naučit švédsky a jeho angličtina byla skvělá již doma v Indii. To je pouhé upozornění pro hledače lepších zítřků, že bez jazykové výbavy neuspějete snad nikde na světě.

 

  Tímto se s vámi v první části rozloučím, ale moje cesta za „Hledáním ducha severu“ tím nekončí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *