Já a moje družka-Máňa. Soutěžní článek

„Brrr, už zase zvoní budík! To by mělo být trestné, vstávat tak brzo!“ Láteření mi nepomůže, musím vstát L … vysprchuji se, obléknu se a vyrážím do zaměstnání.

Vcházím do výrobní haly a již z dálky na mě volá vedoucí směny: “Pájo, potřebuji pomoc s připojením, stojí mi výroba!“ „Jo, jo, za chviličku jsem u tebe!“, zavolám a odemykám svoji Máňu. Máňa je má nejlepší přítelkyně. Máňa je zlatíčko, které mi šetří spoustu času. Máňa je kolegyně, bez které si nedovedu představit svůj pracovní den. Máňa je má červená, pracovní koloběžka. Pracovní den sotva začal a my už společně vyrážíme na náš první „úkol“.

Čas běží jako bláznivý, já a Máňa máme za sebou cestu na výrobní poloautomatickou linku, kde jsme řešily výšku připojení. Plynule jsme se přesunuly na lakovnu a zkontrolovaly jsme kvalitu lakování a už nás volají k lisům. „Tak jedeme…“ Po lisovně vyrážíme jako o závod na manufakturní výrobu mřížek, zkontrolujeme souběžnost rohů a pádíme kontrolovat vzduchotechniku s motory. Uf, dnes je opět fofr, ale náš team zvládá vše. Rychle vytisknout aktuální výkresy a už na mě Máňa mrká, že je nejvyšší čas, abych ji osedlala, a společně pádíme zkontrolovat novou výrobu. Zvoní mi v kapse telefon, zvedám jej a dozvídám se, že musíme na příjem zboží. „Tak plnou parou vpřed!“ zavelím.

Za 8 hodin jsme od sebe odloučené pouze v čase oběda.

A tak nám společně běží dny, týdny, měsíce, roky…

Nedovedu si představit, že bych takovou pracovní zátěž měla zvládnout sama. Na Máňu nedám dopustit a moji kolegové? Zdraví mě i Máňu J Máme prostě krásný vztah.

Pavlína Hájková