Krajina snů-Hurá za Zdendou!

V pořadí třetí cesta na sever, do nádherných míst ve Švédsku a Norsku. Vždy se sem rád vracím a poznávám další malebné krajiny.

Vystartoval jsem 30.června a jako způsob dopravy na sever jsem zvolil osvědčený nákladní automobil spřáteleného dopravce firmy KS Transport Roudnice n. L. a kamaráda řidiče Michala. První naší zastávkou byl přístav Rostock na severu Německa. Odtud nočním trajektem na šestihodinovou plavbu do švédského přístavu Trelleborg.

  Cestu jsem načal v malém městečku na jihu Švédska v Bastadu. Kousek odsud je moře, a tak zastávku číslo 1. jsem udělal ve městě Grevie. Myslel jsem, že zde na pláži přenocuji, ale zmýlil jsem se. Ačkoliv je možné v zemích severských tábořit na jednom místě obvykle den a v blízkosti domů se doporučuje slušně požádat majitele o svolení, tady to vyhláškou místního „kommun“ bylo zakázané. Zkrátka, co vše lze udělat pro turisty movité. A tak jsem v podvečer, chtě nechtě, pokračoval dále. Až do městečka Laholm a stan stavím u řeky Lagan. Kouzelné místo. První noc si vyloženě užívám, všude je klid, jen řeka povídá do noci svůj příběh.

  Další dny putuji cestou necestou, většinou po silnici č.26 směr k jezeru Vaner, přes města Halmstad, Torup, Gislaved, Skovde až do malého pobřežního městečka Sjotorp. Cestou obdivuji krásy jihu země, jezera, farmy, řeky a spousty dalších krás. Přitom mě míjejí ve svých plechových krasavcích obyčejní lidé zde žijící, ale hlavně turisté. Ti zde jezdí hodně v obytných vozech a nebo táhnou mega přívěsy. Ano, ano, caravaning je zde velice populární, nejenom  pro turisty od nás z jihu Evropy, ale hlavně mezi místními penzisty. Své roky oddechu si zpestřují cestováním.

  Dostávám se v první části svého putování do malého městečka na břehu již zmíněného obřího jezera Vaner, do Sjotorpu. Záměrně vybírám malé město, ale přístav naplněný plavidly různých velikostí, stáří a druhu pohonu mě, jako kluka z malé země bez  moře vždy udiví. Nasávám atmosféru dění v letních měsících a představuji si jak zde asi musí být v zimě. Tady jsem se seznámil s přátelským chlapíkem jménem Sanjay, který si to sem i s rodinou přivandroval až z Indie. Provozuje zde odchod s potravinami a dalšími potřebnostmi,včetně půjčovny kol, říká se tomu zde „ Verkstad“. Vypráví mi, jak byl mile přijat domorodým obyvatelstvem a jak hezky se mu tady žije. Ale pozor, on i jeho rodina se museli naučit švédsky a jeho angličtina byla skvělá již doma v Indii. To je pouhé upozornění pro hledače lepších zítřků, že bez jazykové výbavy neuspějete snad nikde na světě.

  Tímto se s vámi v první části rozloučím, ale moje cesta za „Hledáním ducha severu“ tím nekončí.